Tématem letošního večera Právničky na Jatkách bylo "poprvé". Točila se kolem něj i debata u sklenky vína, k níž zasedly Jitka Chizzola, generální ředitelka společnosti D.A.S. právní ochrana, Natália Tunegová z advokátní kanceláře Peterka & Partners a Lenka Štiková Gachová z Havel & Partners. Probíraly se ostřejší i klouzavé kariérní starty, proměny generací, křižovatky, které vás vrátí zpátky, a přece nelitujete. Řeč byla také o odcházení, kterým zase něco začíná. Stálo to za to, protože se sešly inspirativní dámy.
Raději náročnou změnu než frustrující jistotu
Pro Lenku Štikovou Gachovou je profesní láskou soutěžní právo. Už od vysoké školy působila na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a práce ji naplňovala. Myslela si, že jí nikdy neopustí. Vypracovala se až na šéfku jednoho z výkonných odborů, takže měla zodpovědnost i za vyšetřování protisoutěžních deliktů. Jenže přišel rok 2010 a s ním zásadní kariérní rozcestí. Vedení antimonopolního úřadu se změnilo a s ním i směřování jeho činnosti. Lenka začala být z práce frustrovaná, dobrý pocit se vytratil. Mohla vsadit na jistotu a pokračovat ve vyšlapané cestě, která se ale stáčela jinam, než odpovídalo jejímu přesvědčení. Nebo mohla vystoupit z komfortní zóny a vydat se cestou nejistou, jejíž podmínky i směr si ale určí sama. Tou cestou byla advokacie. "Nejtěžší pro mě byla otázka změn, odchod ze státní do soukromé sféry, nutnost přestěhovat se," přiznala Lenka.
Přesto si změnu vybrala. Po osmi letech úspěšné kariéry najednou stála zase na začátku, musela se zapsat jako koncipient, chodit na školení a více než dekádu od ukončení školy složit advokátní zkoušky. "Neznamenalo to ale, že ztrácím osm let života, které jsem strávila na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Nasbírané zkušenosti jsem mohla dál aplikovat ve své práci," zhodnotila Lenka. Nejzásadnější byla pro ni změna právního myšlení, protože v předchozí roli byla vyšetřovatelkou, která stíhá a odhaluje porušování práva. V advokacii naopak začala pomáhat klientům s tím, aby mohli realizovat své záměry a zároveň nevybočovali z mantinelů stanovených zákonem. "To je teď moje cesta, po které jdu už téměř 14 let," uvedla Lenka Štiková Gachová.
Neztratit vytrvalost
To Natália Tunegová vplula do advokacie už za studentských let, na konci druhého ročníku vysoké školy. Její hlavní motivací bylo co nejdříve získat praktické zkušenosti a vybudovat si kontakty. "Kdybych měla zpětně porovnat svoji situaci za studentských a koncipientských časů s dneškem, tak tehdy bylo uchazečů o práci více než nabídek. Kladlo to na nás vyšší nároky, i konkurence mezi námi a soutěživost byla poměrně vysoká. S tím souvisela i motivace najít si práci najít a udržet si ji. Zdá se mi, že dnes je situace opačná, kanceláře musí mladé kandidáty přilákat a oni si vybírají z množství nabídek," řekla Natália.
Nastupující generace Z má podle ní jiný přístup k práci, ale netřeba to kritizovat, nebo odsuzovat. Je prostě třeba přijmout, že požadavky dnešních juniorů bude nutné začlenit do pracovních procesů. Na druhé straně je ale důležité, aby mladá generace zůstala otevřená zkušenostem a radám starších. "I umělá inteligence se vlastně učí z obrovského množství dat, které nejsou ničím jiným než zkušeností předchozích generací," nabídla zajímavé srovnání Natália. Ale nebyla jen shovívavě smířlivá. Zmínila také svůj dojem, že generace Z ztrácí vytrvalost, protože má v podstatě vše na dosah jednoho kliku počítačové myši či mobilu. "Vnitřní motivace a zájem na sobě pracovat jsou přitom klíčem ke kariérnímu úspěchu nejen v právnické profesi," vyjádřila své přesvědčení Natália.
Už tomu moc nevěřím, ale opravdu se to stalo
Jitka Chizzola je příkladem výjimečné kariéry, která začala téměř ze dne na den. Letos v květnu to bude 30 let, kdy stojí v čele tuzemské pobočky pojišťovny právní ochrany D.A.S. Psal se rok 1994, Jitka žila již bezmála 17 let ve Vídni, když dostala pozvánku do výběrového řízení, které vyhrála. Měla tak šanci jako první přinést do postkomunistické země pojištění právní ochrany. "Poprvé v životě jsem měla 24 hodin na rozmyšlenou u tak zásadního rozhodnutí. Byla to ohromná výzva," zavzpomínala Jitka. Na začátku byla jen zakladatelská listina a ona, neexistovala licence, IČO ani žádná firma. "Bylo to nádherné. Dnes tomu moc nevěřím, ale opravdu se to stalo. Ten zlom byl, když jsem se dohodla se svým tehdy čtrnáctiletým synem, že se do toho pustíme. Dala jsem mu slib, že to zkusíme tři roky, jestli to půjde a ono to šlo. Nakonec celých 30 let. To rozhodnutí bylo správné," řekla Jitka. Na startu kariéry podle ní vždy musí být odhodlání, ale člověk nikdy neví, zda to vyjde. Důležité je si věřit a jít za svým, někdy i tvrdě. Jí ale v ojedinělé manažerské cestě pomohlo i to, že vždy byla duší "obchodník, kreativec, markeťák" a má ráda lidi.
Po oněch 30 letech se blíží její další poprvé. Je čas přemýšlet o odchodu. Není to pro ni jednoduché, protože je hodně aktivní člověk a cítí odpovědnost za svých 250 kolegů a spolupracovníků. Téma odcházení před sebe položila už někdy před pěti lety, ale pak si vymyslela ještě dva tři projekty, které musí dotáhnout. "Pere se to ve mně. Vím, že odejdu, ne ale ze dne na den. I v důchodu chci být aktivní, ale je to třeba promyslet a udělat si scénář," odhalila své niterné úvahy jedna z výjimečných dam českého byznysu.