Ženy by si měly dovolit vnímat vlastní hodnotu a dokázat si někdy v duchu říct: jsi fakt dobrá, že to všechno zvládáš. Mě v tomto postupném přenastavení mysli hodně pomohla moje mentorka, říká Lenka Slavíková, manažerka z Útvaru právní služby ČEZ.
Je podle vás důležité mít v průběhu kariéry mentora či mentorku? A máte sama takovou zkušenost, ať už z pozice mentorky nebo mentee?
Dle mého názoru je mentoring jedním z nejúčinnějších nástrojů profesního, kariérního a také osobního rozvoje. S mentoringem mám velmi pozitivní zkušenosti z obou pozic, jak mentee, tak i mentorky. V rámci Skupiny ČEZ jsem aktuálně zapojená do ročního programu mentoringového výcviku pro ženy, který je pro mě hodně obohacující. V roli mentorky mě baví objevovat stále nové oblasti, na kterých můžu pracovat.
Máte recept na to, jak pracovat s takzvaným imposter syndromem?
Nevím, zda je to úplně recept, protože nemusí fungovat všem, ale mohu nasdílet spíše osobní zkušenost. Tento psychologický fenomén s názvem imposter syndrom, dříve jednoduše sebepodceňování, se totiž bohužel z mého pohledu hodně lepí zejména na ženy a nevyhýbá se ani mně. Jsou to zejména ženy, které málokdy dokážou samy sebe ocenit, pochválit za to, co dokázaly a mají tendenci se zpochybňovat, případně i zlehčovat dosažené úspěchy větami typu „vždyť to vlastně nic nebylo“, „byla náhoda, že se to podařilo“, „tu pozici jsem dostala, protože neměli právě nikoho jiného“ a podobně. Je dobré si v první řade uvědomit, že s imposter syndromem není vhodné se kamarádit. Nikomu nepomáhá a je dobré ho zahnat do kouta. Je důležité mít pod kontrolou vnitřního kritika, dovolit si vnímat vlastní hodnotu a dokázat si někdy i v duchu sama sobě říct: jsi fakt dobrá, že to všechno zvládáš. V tomto postupném přenastavení mysli mi hodně pomohla právě moje mentorka.
Co je podle vás třeba udělat pro to, aby se mohly ženy ve světě práva častěji prosadit i na nejvyšších pozicích?
Hledat podporu „osvícených“ mužů (a někdy i žen), kteří chápou, že diverzita je důležitá ve všech pozicích. Vytvářet komplexní podmínky pro podporu žen, aby si víc věřily, nevzdávaly se a měly chuť a energii se o nejvyšší pozice ucházet.
Jakým předsudkům a stereotypům podle vás stále ženy v právním světě čelí?
Myslím, že těch předsudků a stereotypů v právním světě již naštěstí ve srovnání s jinými profesemi není tak mnoho. Pokud bych ale měla přeci jen některé zmínit, tak to jsou předsudky a stereotypy týkající se obav, zda ženy dokážou ustát tlak a zda jsou schopné zvládat víc rolí najednou.
Extrémně častou otázkou na úspěšné ženy je to, jak se jim daří skloubit práci a osobní život. Na co bychom se podle vás měli ptát mnohem více?
Myslím, že mnohem více by mohla být kladena otázka, co těmto ženám dělá skutečnou radost, při čem zažívají pocity flow, a také to, co je jejich zdroj energie – pravidelný rituál, činnost, místo...
Vnímáte, že je u žen oproti mužům jiná hranice toho, jak moc jít při prosazování svých názoru do střetu?
Myslím, že v tomto případě je spíše rozhodující typ osobnosti než pohlaví. Co ale určitě vnímám, je jiná hranice pro to, jak okolí hodnotí, když do střetu při prosazování svých názorů jde muž a když je to žena.
Comments