Talenty je snazší do advokacie nalákat, než je tam udržet, říkají Veronika Kinclová, Lucie Kalašová, Tereza Sejkorová Benešová

Jak lze vykonávat souběžně dvě právnické profese? Mentorují se lépe junioři s jasnou představou o kariéře, nebo ti, kteří se ještě trochu hledají? A hodí se pro hektický život v advokátních kanceláří také zkušenosti z jiných oborů? Pozvání do studia INFO.CZ přijaly tři reprezentantky advokátní profese, konkrétně Tereza Sejkorová Benešová z Matzner & Vítek, Lucie Kalašová z bpv Braun Partners a Veronika Kinclová z Clifford Chance.

---

Podcast v audio formě naleznete ZDE na portálu Info.cz a na všech podcastových platformách.

Tím posledním, co by trojice dam v advokátním stavu naplňovala, jsou kritéria průměrnosti. Všechny účastnice debaty mají pestrou a nevšední profesní minulost i současnost. Tereza Sejkorová Benešová navíc není jen advokátkou. „Mám dvě regulérní profese, byť se obě týkají práva. Jednak jsem advokátkou či zmocněnkyní v trestním řízení a zároveň působím jako soudní znalec v oboru klinické a forenzní psychologie,“ uvádí Tereza.

Ačkoli se může zdát, že jde o dva odlišné světy, podle Terezy se spíše navzájem podporují. „Když zastupujete v trestním právu, znalost psychologie, zejména forenzní, hodně pomáhá. Člověk umí odečítat reakce, umí v podstatě vyslýchat, ví, na co se zeptat, kde zatlačit a lépe odhadnout dotyčného, ať už svědka, obžalovaného či poškozeného. A ve znalecké profesi zase pomáhá advokacie v tom, že když stojím před soudem a obhajuji znalecký posudek, docela dobře vím, proč se mě soudce na něco ptá, vím, kam směřuje státní zástupce, co chce slyšet a jestli mu to můžu, nebo nemůžu říct, a kam směřuje obhajoba, když se mě snaží na něčem chytit,“ přibližuje synergii svých profesí Tereza.

Lucie Kalašová v bpv Braun Partners vede praxi pracovního práva a oblast ochrany osobních údajů. I ona ve své specializaci ráda uplatňuje měkčí dovednosti. „Základy psychologie se hodí velmi, zvláště v pracovním právu. Svým juniorním kolegyním říkám, že pracovní právo se nikdy nesmí koncentrovat jen na právo samotné, ale že vždy musíme vidět především lidi a jejich zájmy. A také že hovory s klienty je třeba vést správně psychologicky, s určitou taktikou. To je základ úspěchu,“ říká Lucie, která je mezi deseti partnery v bpv Braun Partners jedinou ženou. 

Veroniku Kinclovou mimo šeď průměru řadí především samotné její působiště, protože Clifford Chance platí za jednu z nejelitnějších a pracovně nejnáročnějších advokátních kanceláří. Tuto cestu Veronika zvolila částečně kvůli rodinnému zázemí. „Jsem z advokátské rodiny a odmalička jsem věděla, že chci být také právničkou. Zároveň jsem ale viděla, co obnáší mít vlastní kancelář se zaměstnanci a klienty, obstarávat celou apanáž a bylo mi jasné, že to neodpovídá mé představě. Pro mě je důležité mít větší tým a určitě mezinárodní přesah. To mě velmi lákalo a tomu jsem uzpůsobila i studijní zaměření a všechny své kroky. A tak jsem už skoro 12 let v Clifford Chance,“ vysvětluje Veronika, která se vedle transakcí věnuje též pracovnímu právu a oblasti compliance. „Jsem člověk, který vždy musel dělat víc než jednu věc,“ dodává.

Specifický mix dovedností

Tak jako byla pro Veroniku jasnou volbou advokacie, bylo pro Terezu prioritou trestní právo. Může se stát, že vedle advokacie a soudního znalectví si v trestním právu vybere ještě další profesi? „Neříkám, že nikdy, protože spíše neplánuji a nechávám to plynout. Advokacie se ale jako jediná snoubí s profesí soudního znalce. Těžko mohu dělat soudního znalce a k tomu státního zástupce, policistu nebo soudce, což je tedy jediná profese, kterou jsem ještě nevyzkoušela. Ty ostatní už mám za sebou, nicméně znalectví lze kombinovat jen s advokacií,“ přibližuje Tereza.

Úkolem Lucie Kalašové je mimo jiné vedení mladších kolegů. Ve své praxi naráží jak na lidi s jasnou kariérní vizí, tak na ty, kteří jsou ochotni vyzkoušet různé specializace. Lépe se jí pracuje s druhou uvedenou skupinou. „Příliš jasná představa může někdy i škodit, protože když se potom do těch představ úplně netrefíte, moc to nefunguje. Takže spíše mi vyhovuje ta druhá varianta, což byl ostatně i můj případ. Také jsem zkoušela všechno možné a našla se teprve v advokacii,“ říká.

Z pohledu výchovy nových talentů je podstatné umět kvalitní lidi do advokacie nejen nalákat, ale také je tam udržet. Lucie dodává, že si to vyžaduje specifický mix dovedností. „Hledáme vhodné typy, protože typ advokacie, který děláme, není pro všechny. Základní předpoklad je jazyková vybavenost, a když potřebujeme třeba znalost němčiny, počet uchazečů se nám zmenšuje na minimum. Proto potřebujeme být ve styku už se studenty a ne čekat, až z nich budou absolventi. A pokud jde o to si je udržet, tam je podstatné dobře sestavit tým, aby si lidé sedli, měli zhruba stejné zájmy a byli podobně nastaveni myšlenkově. Když se to podaří, problém není. To už rádi zůstanou,“ sdílí svou zkušenost Lucie.

Rozhled a ochota

Pro Veroniku jsou odchody kolegů vždy emotivní. „Mám s tím spoustu osobních zkušeností. Vždy, když chce někdo odejít, si říkám, že jsem vyjednavač, který přemlouvá toho člověka, aby ´neskočil´, ale bohužel v tom nejsem úplně nejúspěšnější. Udržet lidi je mnohem těžší. Přes můj tým prošlo už tolik neuvěřitelně talentovaných lidí, kteří prostě konstatovali, že advokacie není pro ně, protože takhle si život nepředstavovali. Je mi to líto, ale chápu je. Většinou skončí jako firemní právníci. Ale třeba jedna naše bývalá kolegyně přešla ke klientovi a sama říkala, že když musela pracovat o Vánocích, došlo jí, že to není ten in-house, do kterého chtěla jít,“ říká Veronika Kinclová.

Z pohledu Terezy a její trestněprávní specializace je u uchazečů o tento obor podstatná schopnost širší perspektivy. „Spojují se tam násilné trestné činy, mravnostní, hospodářské, dotační, dále trestné činy kolem veřejných zakázek, to vše v naší kanceláři zastupujeme, takže chce to široký rozhled, protože to není vůbec úzká specializace. Je třeba o té problematice něco vědět dřív, než člověk do trestního řízení vpadne. Důležitý je nejen rozhled, ale i zápal, protože třeba hospodářská trestná činnost není obecně příliš zábavná, chce to hodně mravenčí práce a pružné myšlení a také ochotu stýkat se s různými typy lidí, protože se předpokládá, že chodíte za klienty, kteří třeba nejsou na svobodě,“ říká advokátka Matzner & Vítek.    

Jak se namotivovat do velkých kauz v málo atraktivních oblastech? V jakých právních činnostech se dámy cítí nejkomfortněji a naopak nejméně pohodlně? A liší se přístup soudců a státních zástupců k obhájci podle toho, zda zastupuje domnělého poškozeného, nebo domnělého viníka? I to se dozvíte v podcastu Právničky.