Jak se stane, že Češka vyučuje právo na univerzitě v Oxfordu? Co je to Street Law? A proč je důležité snažit se mít vliv v Bruselu? Pozvání do studia INFO.CZ k poslednímu dílu podcastové série Právničky v roce 2024 přijaly tři velmi činorodé dámy, aktivní nejen na právnických frontách, a to Zuzana Krejčiříková, Barbara Havelková a Michaela Růžková.
Představit účastnice letošního závěrečného dílu Právniček jen jednou pozicí není snadné. Michaela Růžková je na částečný úvazek advokátkou v Bird & Bird, částečný úvazek má na pražské právnické fakultě a další úvazek představuje rodičovská dovolená.
Zuzana Krejčiříková se spíše než za právničku považuje za „lobbistku a legislativkyni“, což souvisí s její pozicí ředitelky útvaru Public Affairs ve Skupině ČEZ. Vedle toho působí také jako překladatelka pro Evropský soudní dvůr.
Barbara Havelková, která aktuálně čerpá sabatikl, pak svou profesní dráhu zasvětila akademické sféře, kde působí v její první lize, neboť vyučuje a vede magisterské a doktorské práce na univerzitě v Oxfordu.
Vězení i Evropská komise
Ačkoli se Michaela pohybuje ve třech různých prostředích, do značné míry setrvává v právnické bublině. „Můj manžel je právník a na akademické půdě i v advokátní praxi je právnická bublina samozřejmostí, ale nové perspektivy získávám díky mateřství. Dokonce jsem se přihlásila do aplikace Mamio, které říkám Tinder pro matky, kde se mi podařilo najít kamarádku,“ říká Michaela.
Do akademické sféry vstoupila ještě před tím, než přivedla na svět potomka. „Nějakým způsobem jsem k tomu vždy inklinovala. Už během studií jsem se zapojila do projektu Street Law, který spočívá v tom, že chodíte učit například na střední školy nebo do domovů důchodců. Jednou jsme byli i ve vězení, což byla opravdu zajímavá zkušenost. Celé mě to nadchlo, protože si myslím, že pokud právu opravdu rozumíte, jste schopen ho vysvětlit i laikovi. Tento princip mě posouvá dál jak v komunikaci s klienty, tak v porozumění právu opravdu do hloubky,“ vysvětluje Michaela.
Zuzana Krejčiříková si na pestrou kariéru „zadělala“ rozhodnutím nastoupit po dokončení studií práv na Evropský soudní dvůr do Lucemburku, kde strávila čtyři roky. „Vždy jsem měla blízko k jazykům, ale věděla jsem, že se nechci živit jen jazyky. Líbilo se mi mezinárodní prostředí, studovala jsem ve Francii, absolvovala kurz na Cambridge a po návratu do Čech jsem si říkala, že si chci zachovat jazykovou znalost a vztah k unijním institucím,“ říká ředitelka útvaru Public Affairs skupiny ČEZ s tím, že od svého nástupu do firmy v roce 2006 stále pro Evropský soudní dvůr pracuje jako freelancer.
V rozhovoru zmiňuje také veřejně ne zcela známý fakt, že společnost ČEZ má již od roku 1999 svou kancelář v Bruselu, a i v roce 2006, kdy si Zuzana dělala před nástupem do nového zaměstnání soukromý průzkum, byla jedinou českou společností s kanceláří v Bruselu. „Sama jsem v ní skoro pět let působila. Tam se hodně řeší legislativa. Asi 80 procent legislativy přichází z Bruselu, proto je důležité být u toho a s legislativou pracovat už při vzniku. A nestěžovat si na Brusel. Tím se uzavírá kruh toho, co dělám. Baví mě jak legislativa, tak jazyky,“ říká Zuzana.
Barbaře Havelkové byla akademická dráha souzena, neboť akademiky jsou jak její rodiče, tak sestra. Zkušenost s praxí jí však nechybí.
„Ještě během studia jsem pracovala v advokátní kanceláři, byla jsem také na šestiměsíční stáži u Evropské komise, a i v Lucemburku na Evropském soudním dvoru. Ale pokaždé se ukázalo, že to není ono. Advokacie spíše ne, u Evropské komise mi neseděla ta byrokracie. Soud se mi sice líbil, ale cesta tam také není jednoduchá, pokud by tam chtěl být člověk nastálo. Především jsem ale individualistka a baví mě, když si mohu projekty sama definovat, což je možné právě v akademické sféře, kde si můžete jít za tím, co vás zajímá,“ líčí Barbara.
Jak využít volno
Jak už stojí v úvodu článku, Barbara Havelková aktuálně čerpá sabatikl, na který mají vyučující na Oxfordu pravidelně nárok. A během něj může bez akademických povinností bádat. Přišel nedlouho poté, kdy si prošla vyhořením, ke kterému se v rozhovoru s moderátorem Jaroslavem Kramerem otevřeně vyjadřuje.
Pokud by zbývající dvě diskutérky měly možnost vzít si také sabatikl, čím by získaný čas vyplnily? Michaela tvrdí, že svým způsobem jistý sabatikl má. „Moje kariéra byla do jisté míry přerušena, nejprve mateřskou, poté rodičovskou dovolenou, takže vypadnutí z rutiny se mi nějakou dobu děje. Ale kdybych měla možnost bádat, zaměřila bych se právě na prohlubování právní dovednosti, což je i zaměření naší Katedry právních dovedností,“ říká Michaela.
Zuzana přidává, že by se během sabatiklu ideálně věnovala energetice. „Určitě bych necestovala, nechtěla bych jen tak vypnout, protože v tom, co dělám, vypnout ani nemůžete. Jakmile bych to udělala, přestala bych znát energetické zákony. Jednou bych proto chtěla vystudovat energetiku, protože mám pod sebou i licencování. Kvůli tomu jsem musela částečně studovat jadernou energetiku a skládat z ní zkoušky, ale fakulta jaderné fyziky na ČVUT, to by byla výzva! Ale byla by to ideální kombinace – rozumět energetice do posledního detailu a k tomu si spárovat legislativu. Takhle se musím spolehnout na znalost kolegů a kolegyň. Líbilo se mi to, ale přiznám se, že při tom, co dělám a při třech dětech na to prostě nemám čas,“ říká Zuzana Krejčiříková.
Proč český parlament přestává pracovat rok před volbami? Za jakých podmínek je možné vzít si v Oxfordu sabatikl? A co se dá dělat s tím, že právo v řadě oblastí zapomíná na zkušenosti a potřeby žen? I to se dozvíte v podcastu Právničky.
Comments