Jak zvládnout přechod od budování expertízy k manažerské roli? Co mohou člověka naučit pravidelná firemní hodnocení? Jaké výhody ale i strázně přináší pracovní povýšení? Tři ženy z různých částí a manažerských pater poradenské společnosti Deloitte zodpověděly tyto a další otázky v prvním panelu debaty Ženy, které mění (mimo záři reflektorů) svět práva a financí. Akce vzešla ze spolupráce projektů #Prvních100let, #FinŽeny a advokátní kanceláře Deloitte Legal.
Když vás práce baví, kariérní postup může probíhat přirozeně
Jaroslava Kračúnová, partnerka a advokátka Deloitte Legal, její kolegyně advokátka Colette Sladká, která je ve stejné společnosti manažerka, a Catherine Slavíčková, senior manažerka daňového oddělení Deloitte Advisory, mají každá svůj osobitý příběh. Přesto se jejich vyprávění v mnohém prolínala. Například v tom, že jejich kariérní cesta nešla podle předem stanoveného plánu. „Určitě to není tak, že bych si ve svých dvaceti letech řekla, že za pět let budu tam a za deset let tam. Já jsem úplně neplánovala, ale velmi mě bavilo dělat projekty, které přesahovaly právničinu a byly spojené s jinými specializacemi. S úspěšnými projekty nakonec přišel i kariérní postup,“ uvedla Jaroslava.
Dávat si osobní cíle pro ni nebyla přirozená věc a přiměla ji k tomu teprve firemní praxe pravidelných hodnocení. Zároveň ale vyjádřila obdiv lidem, kteří mají jasně definované cíle a vědí, jakých kroků je třeba k jejich dosažení. Jaroslava se až v poslední letech více zaměřila na plánovité směřování své kariéry, které stále více spočívá v tom, čeho chce dosáhnout celým svým týmem. Je v něm totiž hodně šikovných lidí, kteří mají velký potenciál. „Jeden z mých cílů je, aby se moji kolegové dopracovali tam, kam chtějí oni,“ uvedla.
Někdy plány sice existují, ale svět se podle nich netočí, což byl případ Colette Sladké. Žena, která se zabývá zejména environmentálním právem, přiznala, že její dosavadní kariéra se neodvíjela tak, jak si původně představovala. „Nebyla to úplně přímočará cesta, ale některé zatáčky na ní mi odkryly vlastní potenciál a vlastně musím říct, že to nakonec vyšlo lépe, než jsem si plánovala.“ Své cíle Colette rozděluje. Jedna věc jsou ty kariérní, částečně stanovené firmou, které bere spíše jako součást své profese. Zásadní je ale pro ni, aby ji práce bavila, naplňovalo ji, co společně se svými kolegy dělají a posouvali se kupředu.
„Souhlasím s Colette, že chodit do práce, která mě baví, je pro mě hodně důležité,“ uvedla Catherine. Zároveň se shodla s Jaroslavou, že pro ni nebylo od začátku přirozené se nad kariérním růstem příliš zamýšlet. „Cesta k daním a daňovému právu pro mě byla úplná náhoda. Celé studium jsem si myslela, že budu pracovat jako firemní právnička. Ale v rámci stáže při škole jsem se dostala k daňovému právu a zjistila jsem, že pro mě má kouzlo. Od toho jsem se posunula k poradenství,“ popsala Catherine. Firemní kultura v Deloitte zahrnující zmíněné stanovování ročních cílů a jejich pravidelné hodnocení ji pak naučila přemýšlet a vytvářet si dlouhodobou vizi své kariéry, ne se jen soustředit na krátkodobé cíle.
Pokud byla řeč o tom, že práce má člověka bavit, kouzlo Deloitte spočívá podle účastnic debaty v pestrosti. „Za mě je jednoznačně obohacující možnost každou chvíli pracovat s někým jiným, na jiném projektu, jiném zadání pro jiného klienta, potkávat se s kolegy a učit se nové věci, které bych v klasické advokacii nezažila,“ shrnula Jarka zkušenost z Deloitte Legal.
Předěl, který zvládá každý po svém
Profesní dráhu každá začala budováním expertízy. O kariérním vzestupu pak začaly uvažovat, až když si byly odborně takzvaně „jisté v kramflecích“. „Já jsem se nejprve snažila dosáhnout odborného maxima v rámci svého potenciálu a vybudovat si expertízu. Myslím si, že lídr má lidi inspirovat a nejlépe je dostane na svou stranu tím, že ví, o čem mluví.“ vysvětlila Colette.
Catherine pomohly v kroku do manažerského neznáma spolupracovníci a jejich praxe nenápadné průpravy: „měla jsem a mám štěstí v tom, s kým jsem spolupracovala a spolupracuji a cením si, i za cenu někdy ne úplně pozitivních pocitů, že nás ve firmě nastrkují do situací, které nás čekají na vyšších pozicích, a testují, co vydržíme“. Jako příklad uvedla situaci, kdy se těsně před důležitým jednáním dozvěděla, že její kolegové nemohou přijít. Díky tomu měla možnost prokázat své schopnosti a samostatnost, což pro ni bylo cennou zkušeností, která přispěla k jejímu osobnímu růstu.
Jarku popíchli k cestě vzhůru kolegové. V poradenském byznyse totiž člověk bývá neustále stoprocentně zaujatý konkrétními projekty, klientskou prací, a snadno přitom zapomene zaobírat se kariérními možnostmi. „Jednou se mě kolega z jiného oddělení během většího projektu zeptal: kdy už ti dají to M-ko…? To znamená, kdy tě povýší na manažera. V tu dobu mě to upřímně samotnou nenapadlo – byla jsem teprve krátce po mateřské a pracovala na částečný úvazek, ale začala jsem o tom tím pádem reálně uvažovat. Možnost povídat si o kariérních možnostech se seniornějšími kolegy z jiných oddělení mi de facto otevřela oči,“ přiblížila Jaroslava.
Kariérní ambice a praktická očekávání
Na přetřes přišla také otázka, zda i mladší nastupující generace je připravena odpracovat si odbornost a pak se začít posouvat výše, nebo zda, jak se o nich někdy traduje, chtějí vše hned. Podle Jarky platí, že aby se člověk dopracoval na nějakou konkrétní pozici, musí splnit řadu věcí a někdy je těžké vysvětlit, že dosažení cíle vyžaduje postupný vývoj a není možné určité etapy přeskočit.
Catherine dodala, že kritický moment nastává ve chvíli, kdy někdo projeví touhu být manažerem a dostane otázku, co si pod tím vlastně představuje. „U nastupující generace vidím, že si všude přečtou, jak je důležité jít kariérně nahoru, ale vlastně si za tím nedokážou nic moc představit. Ve chvíli, kdy se spolu začneme bavit a vysvětlíme si, co chtějí dělat, co nechtějí dělat a co se od nich od nich čeká, tak třecí plochy mizí,“ popsala.
Colette, která působí ve středním managementu, poznamenala, že její zkušenosti s mladými právníky jsou pozitivní: „Přijde mi, že mají sebereflexi a jsou příjemně, ale ne přehnaně sebevědomí,“ prohlásila úspěšná právnička. Zároveň dodala, že nemá dojem, že by mladí právníci usilovali o cíle nebo pozice, na které ještě nejsou dostatečně připraveni nebo kvalifikováni.
Comments