Není překážek, pro které bychom měli plakat

Naše nedostatky se mohou proměnit ve výhodu, pokud se k nim správně postavíme. Čas lze ušetřit nejsnáze tím, že zanedbáváme sami sebe, ale přesně to bychom dělat neměli. Práce svobodu bere i dává a rovné podmínky jsou důležitější než kvóty. To vše zazní, když se v debatě potkají dvě skvělé ženy. Při akci Právničky na Jatkách se na pódiu sešly budoucí nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová a Local Partner advokátní kanceláře White & Case Magda Olyšarová. Moderování se chopila s bravurou sobě vlastní Daniela Gregor Brzobohatá.

---

Co všechno nás formuje

Lenka Bradáčová v dětství až do předškolního věku nosila podobnou bandáž, jako měl Forest Gump, protože se narodila s vadou kyčle. Mimo jiné ji to vedlo k nošení kalhot, protože pod nimi železný vehikl nebyl vidět. „Ale vlastně i to železo mě naučilo, že není překážek, pro které bychom měli plakat,“ podělila se o svou zkušenost. 

Podobný příběh sdílela i Magda Olyšarová. Její syn se narodil s lehkou ortopedickou vadou. „Pořád ji léčíme a jsme velmi důslední. Teď už to vypadá, že se vše srovnalo. Ale zároveň vnímám, jak podobné situace mohou člověka zocelit. A pevně věřím, že tomu tak bude i u nás,“ uvedla otevřeně.

Magda přitom původně  právničkou být nechtěla. Vyrůstala v inženýrské rodině, kde všichni tíhli spíše k matematice než k humanitním vědám. Studovala přírodovědné gymnázium a hlásila se na jadernou fyziku. Ze zvědavosti se ale zkusila přihlásit i na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Když ji přijali, rozhodla se to zkusit. U práv zůstala a dnes je za to velmi ráda. Protože se ale nechtěla zcela připravit o matematiku, vystudovala zároveň Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd UK.

Také Lenka Bradáčová byla vynikající studentkou a spolu s vysokoškolským diplomem získala cenu Karla Engliše pro nejlepší studenty společensko-vědních oborů. Dnes vedle své práce sama učí a přednáší. „Vypadalo by dobře teď říct, že je to poslání, ale ono je to i trošku sobecké, protože přednášet na univerzitě znamená nejenom, že hodně dáváte, ale také dostáváte, a to je myslím velký bonus i do mé profese,“ přiznala Lenka Bradáčová. Na mysli měla fakt, že díky práci ve škole neztrácí kontakt s mladými generacemi, což ji zabraňuje sklouzávat k hartusení na všechny a na vše, k němuž lidé od určitého věku mívají sklon. Vzápětí přidala další důvod, proč se má starší generace co nejvíce zapojovat do předávání zkušenosti mladším: „když jsem chodila na střední školu a na právnickou fakultu, zapamatovala jsem si několik osobností a ty pro mě byly daleko důležitější než to, co zrovna v ten okamžik říkaly“.

Kdy pomáhá přilepit dlaždičku

Úspěšnou kariéru bývá náročné skloubit s rodinným životem. Magda Olyšarová má štěstí že manžel vyučuje na vysoké škole a má flexibilní pracovní režim. Díky tomu se doma mohou dobře doplňovat. „Musíme prostě pracovat týmově, snažit se pokrýt potřeby dětí a dát jim to nejlepší, co můžeme. Ale samozřejmě u toho člověk nejčastěji zanedbává sám sebe, protože to je nejjednodušší způsob, jak ušetřit čas,“ přiznala. 

Dnes se učí víc naslouchat sama sobě a pečovat o sebe, aby tu pro druhé mohla být. Mimo jiné se teď se svou koučkou naučila speciální dechová cvičení, které zkouší, když je jí ouvej. Tak jednoduchá věc jí dovede pomoci třeba od únavy.

Lenka Bradáčová má také své metody. Když například přijde domů, často musí udělat něco, co má nějaký výsledek – třeba přilepit dlaždičku nebo ostříhat strom. „My čekáme na výsledek většinou 8 až 10 let a pak nám soud řekne, že to bylo špatně, takže já dost často dělám něco, co je vidět hned, abych si to vyrovnala,“ vysvětlila budoucí nejvyšší státní zástupkyně.

Pod palbou

Obě dámy se shodly v tom, že jestli jim práce vzala něco podstatného, je to svoboda. Ale svobodu jim jejich práce na druhé straně zase dává. Lenka Bradáčová je ovšem navíc v exponované profesi, kde čelí i velmi nepříjemným osobním útokům. Dnes se toho podle ní hodně svaluje na sociální sítě, ale ony jen odrážejí stav ve společnosti a tento odraz zesilují. Správný přístup vidí v hledání rovnováhy mezi tím, aby se člověk nestal paranoikem, ale aby na druhé straně nebezpečí nepodcenil. 

Na útoky se podle ní nedá zvyknout, a kdo to tvrdí, v podstatě jen otupěl. „Věřím v to, že i na sociálních sítích mají platit pravidla pro všechny. Ti, kdož křičí, že jakákoli regulace omezuje jejich svobodu slova, ve skutečnosti omezují svoboda těch, kteří byli kvůli nenávistným komentářům donuceni ten prostor dopustit,“ zhodnotila Lenka Bradáčová. Poučení ale vidí i u mladé generace, která pragmaticky a zároveň odpovědně začíná vážit, co hodnotu a sílu má a co je jen výkřik, který stačí přejít. 

Klienti na straně žen

Obě dámy dostal rovněž otázku, jak se dívají na kvóty, které mají stanovit zastoupení žen například ve vedení firem. „Mě kvóty osobně neuráží, ale beru je jako krajní řešení. Vždycky je lepší, když jde ten proces zespoda nebo přirozeně,“ uvedla Magda Olyšarová. Za poslední dekádu se podle ní situace konkrétně v advokacii velmi zlepšila i sama o sobě. „To, co jsem viděla před 10 lety, se vůbec nedá srovnat s podmínkami, které mám jako matka teď,“ porovnala. Postavení maminek pečujících o děti a rodinu se podle ní zlepšilo i díky klientům, kteří začali přicházet s tím, že chtějí mít v týmu zastoupeny i ženy.

Lenka Bradáčová soudí, že kvóty samy o sobě nestačí, pokud nevzniknou férové podmínky pro muže i ženy. „Jestli se běží stovka a někdo vyběhl o 0,3 sekundy dřív, tak soupeř už ho prostě nedoběhne. Ale když všichni budou na stejné startovací čáře a pro všechny bude ten závod ze stejných podmínek, je pak na nich, ať si vyberou. Třeba zůstanou stát nebo poběží pomalu, ale když chtějí, tak mohou vyhrát. A to si myslím, že je fér. Podmínky jsou důležitější než kvóty,“ vylíčila svůj pohled Lenka Bradáčová.