Jak si vybíraly specializaci, jak se v průběhu času změnil přístup koncipientů k praxi a proč je lepší pracovat v kanceláři než z domova? I o tom se debatovalo v dalším streamu Právničky Live projektu Prvních 100 let a webu Info.cz. O své zkušenosti se přišly podělit Magda Olyšarová, councel v pražské advokátní kanceláři White & Case se specializací na soutěžní právo, regulace a řešení sporů, a také associate partner kancleláře Rödl & Partner Petra Budíková, která se zaměřuje na reality, fúze a akvizice a korporátní právo.
Málokdo se asi může pochlubit tak pečlivým výběrem své budoucí profese jako Magda Olyšarová, která se seznámila s různými obory vskutku důkladně. Dnešní úspěšná právnička pochází z technicky zaměřené rodiny orientované na přírodní vědy, což mělo být i její původní směřování. „Když jsem se rozhodovala, na jakou jít vysokou, vedle třeba jaderné fyziky jsem si podala přihlášku i na právnickou fakultu. Dostala jsem se tam a začala práva studovat spolu s přírodovědeckou fakultou. Ta mě tolik nebavila, naopak práva mi přišla jako zajímavý obor. K tomu jsem ještě studovala na Institutu ekonomických studií FSV. Touto metodou tak trochu pokus-omyl jsem přišla na to, že právo je tím, co mě opravdu zajímá,“ popisuje svou křivolakou cestu k paragrafům. Vzhledem k tomu, že byla vždy silná v matematice, našla si potom v právu specializaci, kde to mohla uplatnit, tedy regulatoriku a soutěžní právo.
Petra Budíková si vztah k právu našla přímočařeji. Z gymnázia, byť přírodovědně zaměřeného, zamířila na první pokus na právnickou fakultu a z této cesty již neuhnula. „Pro mě to byla jasná volba,“ říká. Popisuje však své následné rozčarování z poměrně velké propasti mezi teorií a praxí. Aplikované právo podle ní vyžadovalo jisté mentální přepnutí od namemorovaných pouček. Zároveň líčí paradox, kdy některé oblasti práva najednou vypadaly zcela jinak než na škole. „Některým oborům na škole se člověk věnoval jen proto, že z nich byla zkouška, a doufal, že se nimi v praxi nikdy nesetká. Když se ale tak stalo, najednou začaly vypadat zajímavě,“ představuje kouzlo praxe.
Divoká nultá
Obě dámy nastupovaly jako koncipientky v první dekádě nového milénia, přičemž se shodují, že šlo o období velkého pracovního nasazení. Olyšarová si pochvaluje, že jí to pomohlo se zocelit. „Původně jsem si říkala, že tam budu do švestek, do Vánoc, do žní. Pak jsem ale naučila pracovat se stresem a zjistila jsem, že se mi práce v advokacii líbí.“ Také Budíková ráda vzpomíná na intenzitu zmíněného období, kdy bylo živo na trhu M&A a nebyl moc čas na jakékoli přemýšlení. A nejen na něj. „O nějaké work-life balance tehdy moc hovořit nešlo,“ říká.
O tom, že se stane advokátkou, měla Budíková celkem jasno. „Stát se soudcem, notářem nebo exekutorem mě z různých důvodů nelákalo. U advokacie je cenný důvěrný kontakt s klientem,“ naznačuje důvod. Naproti tomu Olyšarová začínala v interním právním oddělení ČSOB, jehož restrukturalizační tým se právě podílel na likvidaci následků pádu banky IPB, což byl největší bankrot v dějinách Česka. „Tento tým dohledával aktiva na Kajmanských ostrovech, řešily se velké arbitráže, restrukturalizace bankovního sektoru a podobně, bylo to hodně zajímavé a zároveň to umožňovalo si dodělat IES, což by u advokacie nešlo. Pak jsem zkusila stáž u Evropské komise a s touto mezinárodní zkušeností jsem si řekla, proč vlastně nezkusit mezinárodní advokacii,“ popisuje, jak se dostala do White & Case.
Jiné představy
Určitému zocelování a práci pod stresem se podle Olyšarové nevyhnou ani dnešní koncipienti. Jsou projevem zodpovědnosti, která je s profesí advokáta spjata. „Nakonec zůstanou ti odolnější, zatímco ti méně odolní jdou třeba do inhousu, kde ale mohou klidně udělat skvělou kariéru,“ myslí si.
Přestože drsnější průpravu si obě diskutující spíše pochvalují, doba je dnes trochu jinde a změnily se i představy dnešních adeptů. „Očekávání současné generace jsou trošku jiná, než byla ta naše. My jsme do toho šli po hlavě, chtěli jsme se hodně naučit, hodně dokázat, bojovali jsme o to, abychom mohli pracovat víc samostatně. Dnes je přístup mladších kolegů takový opatrný,“ konstatuje Budíková. Podle ní je to i tím, že se trochu otočily role. Zatímco dříve šlo o to, co může uchazeč nabídnout firmě, dnes ho zajímá, co firma nabízí jemu. „Je to i tím, že dřív nebyl po koncipientech takový hlad jako teď,“ přemítá Budíková.