Někdy nad sebe stavíme skleněný strop. Je třeba najít odvahu a prorazit ho

Pevně doufám, že ženy nejsou diskriminovány při výběru do vedoucích pozic, a to jak v právnických firmách, soudnictví, tak i v akademickém prostředí. Na druhou stranu se u nich někdy setkávám s určitou formou autoregulace, že na některé pozice vystoupat nelze, říká Tereza Rychtaříková, šéfka právního oddělení ve společnosti Vodafone.

---

Jakou radu byste dala nastupující generaci žen, které chtějí uspět ve vašem oboru?

Že nic se nestává ze dne na den a že je potřeba být vytrvalá.

Co je podle vás třeba udělat pro to, aby se mohly ženy ve světě práva častěji prosadit i na nejvyšších pozicích?

Myslím, že současné možnosti uplatnění žen v právnických profesích jsou již na solidní úrovni. Ať už jde o možnosti vzdělávání, profesního růstu i přístupu k důležitým projektům. Pevně doufám, že ženy nejsou diskriminovány při výběru do vedoucích pozic, a to jak v právnických firmách, soudnictví, tak i v akademickém prostředí. Na druhou stranu se někdy u žen setkávám s určitou formou autoregulace, pocitu skleněného stropu, že na některé pozice prostě nelze prorazit. A ať už je ten pocit oprávněný či nikoli, spoustu žen odradí od dalšího profesního postupu. Nevím, čím to je, kdysi jeden kolega vtipkoval, že je to tím, že ženy mají zdravý rozum, a proto do top pozic nejdou. Já pevně věřím, že jak stávající, tak hlavně nastupující generace právniček najdou odvahu a tuto samobariéru mít nebudeme.

Jak zvládáte stres a tlak spojený s vaší pozicí?

Neexistuje asi univerzální návod, jak zvládat stres. Můžu ale potvrdit, že „zkušenostmi se člověk učí“ a čím více zátěžových situací jsem v minulosti prožila, tím jednodušeji se mi nyní přemýšlí o řešení nových problémů. Důležité je také mít možnost vyčistit si hlavu něčím zcela odlišným od práva. Já si stres odzpívám v kapele nebo vypinkám na tenisovém kurtu.

Jaké tipy byste sdílela s ženami, které se snaží zlepšit svůj time management?

Jak zlepšit svůj time management? Nechtít všechno zvládnout samy, dělit si práci, delegovat, nechat si pomoci, když to jde.  A to jak v práci, tak i doma. Pak se ty zbývající úkoly dají zvládnout.

Vybavíte si první jednání, které jste vedla? Bylo těžké vybudovat si na takový úkol dostatečné sebevědomí, nebo vám to bylo vždy přirozené?

Zajímavá otázka, která mě donutila jít v paměti hodně do minulosti. Myslím, že mi vždy připadalo, že nejsem dostatečně připravena na úkoly, které mám před sebou. Ale zároveň jsem vždy byla člověk, co rád překonával výzvy. Takže zpět k otázce, sebevědomí jsem asi tehdy neměla, ale drzost a elán ano.

Máte recept na to, jak pracovat s takzvaným imposter syndromem?

Imposter syndrom je něco, s čím se potýká mnoho lidí, včetně velmi úspěšných žen v právních profesích. Pocit, že člověk není dostatečně kompetentní a že úspěch, kterého jsem dosáhla, se dostavil jen náhodou nebo se štěstím a není výsledkem vlastních schopností a tvrdé práce, jsem také zažívala.

V mém případě mi pomohla moje kamarádka a mentorka, a to zejména tím, že moji pozornost zaměřila na konkrétní a objektivní důkazy o mé kompetentnosti. Na úspěchy, kterých jsem dosáhla, na pozitivní zpětnou vazbu od lidí, dokončené projekty, ale také na tu spoustu práce a času, které jsem do všeho investovala. Když se zaměříte na reálné úspěchy, můžete lépe vidět, jak jste se dostali tam, kde jste. Definuji to tak, že by na sebe člověk měl být hrdý a nepranýřovat se za některé chyby a selhání, ty jsou podle mě přirozenou součástí procesu učení a profesního růstu.