Nemá ráda, když někdo tvrdí, že něco nejde. Dobrý lídr se podle ní nemá bát jít příkladem, a to i v případě věcí s nejistým výsledkem. “Slova hýbají, příklady táhnou,” říká místopředsedkyně Ústavního soudu Kateřina Ronovská v novém seriálu s ambasadorkami projektu #PRVNÍCH100LET. Nastupujícím právničkám radí, aby si vybraly obor, který je bude bavit, systematicky zachovávaly v životě rovnováhu a nebály se změn.
Proč jste se rozhodla pro kariéru v rámci vašeho oboru?
Studovala jsem ve svobodných devadesátých letech, což zásadním způsobem ovlivnilo můj život i světonázor. Nejdříve jsem chtěla poznat svět a po kariéře v oboru práva jsem nijak netoužila. Byla to spíše náhoda a shoda řady okolností. V určitou chvíli mne ale právo začalo opravdu bavit a baví mne dodnes.
Co vás motivovalo k tomu, abyste se ujala vedoucí role?
Asi touha dělat věci podle vlastních představ, nenechat se „unášet proudem“ a snaha měnit to, co se zdá být neměnné. A taky asi i určitá schopnost motivovat lidi kolem. To vše při vědomí nutnosti nést a unést odpovědnost za sebe i za druhé.
Jak zajistit, aby měl můj vliv pozitivní dopad - tedy abych se ostatním neodcizila nebo je nerozdělovala?
Nebát se jít příkladem, a to i v případě věcí s nejistým výsledkem. Verba movent, exempla trahunt (Slova hýbají, příklady táhnou). Nemám ráda, když někdo říká, že „něco nejde“. To mne až záhadně aktivuje. Důležité je budovat vzájemnou důvěru a umět uznat vlastní chybu. A taky schopnost omluvit se.
Zažila jste někdy imposter syndrom, tedy jev, při kterém jednotlivec pochybuje o svých dovednostech, talentu nebo úspěších - navzdory jasným důkazům o opaku? A jak se vám podařilo se s ním vypořádat?
Takový pocit zažil nebo zažije v životě každý. A jak se mi s tím vypořádat? Asi je dobré si trochu poodstoupit a vyčistit si hlavu, třeba sportem. A moc to nepitvat.
Jakou výzvu jste musela v nedávné době překonat?
V roce 2023 se mi zásadním způsobem změnil profesní život.
Jak se vám daří si v průběhu kariéry budovat sebevědomí a/nebo odolnost?
Od přírody mám dost energie, vnitřní disciplínu, o věcech přemýšlím, ale někdy ne moc a občas vsadím na intuici. Jsem otevřená výzvám všeho druhu, nelpím na věcech a neberu se příliš vážně. Celoživotně a vědomě se snažím mít možnost vybírat si a dělat především to, co mě baví – včetně práce, což není vždy ta nejjednodušší cesta. Nejhorší je srážka s blbcem. Ty se snažím ve svém „světě“ pokud možno eliminovat. Nebojím se jít do střetu, pokud to za to stojí.
Je podle vás důležité mít v průběhu kariéry mentora/mentorku? A máte sama takovou zkušenost – ať už z pozice mentorky nebo mentee?
Ano. Mám. V obou rolích.
Jakou radu byste dala nastupující generaci žen, které chtějí uspět ve vašem oboru?
Ať se snaží najít obor, který je baví a ve kterém se mohou rozvíjet a realizovat. Ať se nebojí mít vlastní názor a snaží se vědomě a systematicky zachovávat v životě rovnováhu v nejširším slova smyslu. A ať se nebojí změn, každý konec je nový začátek.