Jako advokátky půjdeme i do důchodu, říkají Tereza Zimová a Romana Szuťányi

Musí být advokát ranní ptáče? Proč účastnice debaty nikdy nezlákala jiná právnická profese než advokacie? A jaký dopad na odbornou i laickou obec má seriál Soudkyně Barbara? Nejen to bylo náplní dalšího dílu podcastové série Právničky. Pozvání do studia INFO.CZ přijaly counsel advokátní kanceláře Rowan Legal Romana Szuťányi a advokátka DLA Piper Tereza Zimová.

---

Podcast v audio formě naleznete ZDE na portálu Info.cz a na všech podcastových platformách.

Tento díl podcastu Právničky začal v poněkud odlehčeném tónu, konkrétně na téma záliby brzkých startů pracovního dne. Obě účastnice se shodly, že nepatří do skupiny takzvaných ranních ptáčat, což může být v souvislosti s časově náročnou advokátní profesí překvapivé. Podle Terezy Zimové záleží na tom, v jaké pracovní pozici se takzvaná sova aktuálně nachází. “Když jste koncipient, myslím, že dochvilnost je rozhodně na místě. Když jste advokát a máte trošku větší pole působnosti, kolegové vám odpustí, když přijdete o něco později. Já jsem noční pták a ráda pracuji přes noc,” líčí Tereza.

Romana Szuťányi přidává, že ani jí nedělá ranní vstávání dobře, ale přesto tak činí. “Vstává se mi špatně, ale vstávám velmi brzo. Mám určité rituály, bez kterých bych den nepřežila. Vždy si musím zacvičit aspoň 15 minut jógu, jít se otužit a dojít se psem. I do práce tedy přicházím relativně brzo, ale nevyžaduji totéž od svých juniorních kolegů,” říká Romana.

Zkušenosti v in-house

Ohledně výběru právnické profese jsou obě dámy ortodoxními advokátkami. Romana je smířena s tím, že už se na tom nejspíš nic nezmění. “Už mi to zůstane. S advokacií jsem začala již za studií, nic jiného jsem nikdy nezkusila a ani mě to nikam jinam netáhlo. Začínala jsem na stáži v advokátní kanceláři u Františka Vyskočila a tam byla super parta lidí, práce byla zajímavá, takže mě to chytlo a už nepustilo,” vzpomíná Romana s tím, že v kanceláři pak zůstala 15 let.

Cesta Terezy Zimové byla méně přimočará. První zkušenosti po škole sbírala jako podniková právnička. “Pracovala jsem pro síť kongresových hotelů. Práce to byla pestrá, ale pro mě přesto trochu nudná, tak jsem zamířila do advokacie. U DLA Piper jsem již přes deset let a doufám, že tam zůstanu minimálně do důchodu,” říká s nadsázkou Tereza. Na DLA Piper ji zlákala vidina nejrůznějších příležitostí spojených s velikostí mezinárodní advokátní kanceláře. “Má velmi propracovanou síť různých školení, můžete se potkávat s kýmkoli po celém světě, pracovat na různých projektech, máme řadu konferencí na zajímavých místech. Moje očekávání byla naplněna ze sta procent,” dodává advokátka.

Motivací k dalšímu setrvání v DLA je pro Terezu vedle zmíněného především pracovní kolektiv. “Za těch deset let se nám podařilo vytvořit perfektní tým lidí, což není vůbec jednoduché, a také jsme vybudovali krásnou klientskou základnu, takže to jsou dvě motivace,” pochvaluje si Tereza.

Modifikovaný dotaz pro Romanu zněl, co advokátku přiměje po 15 letech opustit jistotu a vstoupit do neprobádaných vod. “Jednoduše řečeno, řekla jsem si buď teď, nebo nikdy. Dostala jsem profesně velmi zajímavou nabídku spolupracovat s jedním z nejlepších advokátů na pracovní právo v České republice, tak jsem ji využila,” vzpomíná na přechod od zmíněného Františka Vyskočila do kanceláře Bělina & Partners. Mezi touto zastávkou a současným působištěm ještě strávila tři roky jako advokátka v KPMG Legal. “Tam jsem dělala na zajímavých projektech, ale trochu mi chyběl intenzivní kontakt s klientem, který je v pravé advokacii,” dodává expertka na pracovní právo, která do svého současného působiště v Rowan Legal přišla v roce 2022.

Soudy jen pro vyvolené

Tereza se v průběhu kariéry nejvíce věnuje soudním sporům a insolvenčnímu právu. “Vždy jsem toužila chodit do soudních síní a sledovat, jak vypadá advokacie v praxi,” doplňuje Tereza s tím, že obecná představa o soudních líčeních je ve společnosti, ale třeba i mezi některými začínajícími advokáty, trochu pokřivena. “Ta představa je hodně zkreslená Soudkyní Barbarou, s čímž se setkávám i v kruhu přátel či rodiny. Je pravda, že naše generace neměla vůbec představu, jak to u soudu probíhá, ta dnešní generace je na to připravena lépe. Pokud je mi známo, minimálně olomoucká fakulta poskytuje studentům možnost účastnit se soudních jednání. Ale je pravda, že se mi i u koncipientů stává, že vůbec nevědí, do čeho jdou,” říká Tereza Zimová.

Romana navazuje, že advokacie je zvláštní svět a koncentruje lidi, kteří se v ní cítí dobře. Ale i v samotné advokacii jsou “revíry”, které nejsou pro každého. “Právě soudní procesy jsou velmi specifické, a ne každý to chce dělat. Znám kolegy, výborné advokáty, kteří říkají, že k soudu by nikdy nešli, že by to neuměli. Já na to říkám, že v tomto mi nejvíce pomohla účast v dramatickém kroužku na gymnáziu,” říká Romana.

Jak dámy pracují se svými případnými pracovními nezdary? Dá se vhodný budoucí kolega do týmu poznat už na prvním pohovoru? A jaký je ultimátní kariérní cíl obou advokátek? I to se dozvíte v podcastu Právničky.