Jak se z čerstvé absolventky práv stane zástupkyně Česka na mezinárodních bezpečnostních jednáních? Jak se buduje úspěšná právnická kariéra v Kroměříži? A funguje jako relaxační „pomůcka“ lépe pes, nebo bicykl? Pozvání do studia Info.cz k dalšímu dílu podcastu Právničky přijaly ředitelka Justiční akademie Ludmila Vodáková a právnička z Komerční banky Blanka Kovandová.
Může se zdát, že jsou od sebe svět byznysu a svět vzdělávání justičních expertů velmi vzdáleny. V tomto díle podcastu Právničky ale budou přirozeně propojeny, mimo jiné proto, že Blanka Kovandová v Komerční bance působí v odboru litigací, a s praxí soudních stání je tak detailně obeznámena. Ludmila Vodáková připouští, že se ve své pozici s korporátními právníky zas tak často nepotkává, ale právě i z titulu své funkce v čele kroměřížské Justiční akademie usiluje o hlubší meziprofesní dialog, jehož smyslem má být lepší chápání potřeb a specifik každé právnické profese.
Ludmila Vodáková je laureátkou ocenění Flamma za rok 2023, který inspirativním právničkám uděluje projekt #PRVNÍCH100let. A inspirace jí zjevně nadále neopouští, neboť se jí spolu s jejím týmem daří přinášet další nové projekty a získávat pro ně potřebné financování. Inspirativní se pro své okolí snaží být i Blanka Kovandová. „Snad tím, že profesi zvládám s jistou lehkostí, mám ji ráda a dávám do toho stále stejnou energii jako na začátku. Jde o to si věci zas tolik nepřipouštět a být uvolněná,“ říká Blanka.
Inspirace v rodině
O tom, že jednou bude právničkou, měla Blanka Kovandová jasno již na základní škole. „Můj strýc byl právník a mně se to povolání líbilo. Už na střední škole jsem se soustředila na předměty, které byly důležité pro přijímačky na práva,“ vzpomíná Blanka. V prvním ročníku na právech se pak chtěla, tak jako většina studentů, soustředit na trestní právo, ale postupem času pro ni ztrácelo atraktivitu. „Dlouho mi to přišlo zajímavé, i semináře mě bavily, ale pak mi došlo, že to není zase tak veselá oblast a že bych se tomu v praxi asi nechtěla věnovat. Začala mě bavit psychologie a další věci a pak už jsem měla preference jinde. Zaměřila jsem se na finanční právo a šla jiným směrem,“ rekapituluje. Před vstupem do korporátních vod Blanka získala ještě trochu netradiční zkušenost s působením v odboru právních analýz a mezinárodních smluv na ministerstvu obrany. „Bylo velmi zajímavé pro čerstvou absolventku po škole vyrážet do světa v podstatě jako zástupkyně České republiky, ale zhruba po třech letech mi začalo připadat, že i na těch cestách se řeší stále totéž, věci se nikam neposouvaly, neměly výsledek,“ říká.
Také Ludmila Vodáková měla dost inspirace v rodině, neboť její maminka je soudkyně. Na soud ale Ludmila nechtěla a po absolvování studia začínala v kroměřížské advokátní kanceláři se zaměřením na obchodní právo. Po přesunu kanceláře do Zlína přešla do advokátní kanceláře doktorky Navrátilové. „To byla velmi známá a vážená kroměřížská advokátka. U ní jsem dostala školu v těch oblastech práva, které se na menším okresním městě řeší. Takže určitě to nebylo korporátní či finanční právo, ale spíše lidské příběhy,“ přibližuje Ludmila. Její další kariérní cestu přerušily mateřské povinnosti, poté již Ludmila Vodáková nastoupila právě na Justiční akademii, kde začínala v pozici právník, personalista.
Žena na obraně
Díky svému působení na odboru ministerstva obrany získala Blanka ostruhy týkající se pobytu v téměř čistě mužském prostředí. „Rozhodně jsem se tam necítila nepatřičně nebo tak, že bych byla podceňována. To spíše naopak. Naučila jsem se tam s muži komunikovat, získat si jejich respekt - a to se mi hodí i dnes,“ vysvětluje Blanka. Své předchozí zkušenosti z praxe hojně využívá i Ludmila v čele Justiční akademie. „Hodí se mi dnes a denně, protože ta témata, o nichž pořádáme semináře, mi nejsou cizí. A díky tomu můžeme vybírat lektory i z jiných oblastí, než jsou soudy. Dá se říct, že každá zkušenost se hodí a dá se využít,“ říká Ludmila.
Tyto zkušenosti se jistě dají na půdě Justiční akademie zúročit, byť ne do všeho může její ředitelka zasahovat dle libosti. Vybraní lektoři mají velkou míru autonomie. „Všichni lektoři procházejí schválením radou Justiční akademie, která odpovídá za obsah vzdělávacích akcí, a daný lektor je sám garantem toho, že to, co říká, je v pořádku. Všichni znají zákon, máme výklad, judikaturu Nejvyššího soudu, takže tady my nemůžeme příliš zasahovat do obsahu seminářů. To jde u jiných oblastí, než je právo, třeba u manažerského vzdělávání,“ přibližuje Ludmila.
Na hraně kapacit
Povaha práce obou dam je taková, že občas přinese větší pracovní nápor, ať už kvůli rozjezdu nového projektu, nebo při řešení velkého případu. Jak reagují na signály těla, že se blíží na hranu? „Umím to rozpoznat a mám určité mechanismy, jak si odpočinout. Dovedu si říct, že už mi to stejně nemyslí, takže se zastavím, dělám něco jiného a pak se k práci vrátím. Nejjednodušší reset je jít se psem na procházku. Člověk si vyčistí hlavu a třeba ho napadne i nějaké řešení,“ říká Blanka Kovandová s tím, že jí vyhovuje, pokud si nemusí práci nosit domů.
O justici se traduje, že má „své tempo“. Nicméně fungování Justiční akademie má svůj pevný řád. „Je tam hodně plánování dopředu, akce se plánují tři čtyři měsíce, termíny jsou dané, takže to není tak, že bychom něco řešili rychle ze dne na den,“ odkrývá Ludmila. I jí se však stane, že ji povinnosti spjaté s reprezentováním instituce vysají. „Když se sejde více významnějších akcí, kde jsem osobně přítomna a pokračují třeba i večer, stane se, že mi dojdou síly. Psa nemám, ale mám kolo a tenisovou raketu. Funguje to,“ uzavírá Ludmila Vodáková.
Co všechno spadá do fungování Justiční akademie? Jak se dámám spolupracuje s nejvlivnějšími osobnostmi justice či byznysu a jejich egy? A jak vypadá jejich ideální pracovní den? I to se dozvíte v podcastu Právničky.
Komentarai