Co bychom řekli mladšímu já? Tolik se nestresuj, bude to dobré

Při rozhodování může pomoci tužka a papír, nebo také srdce. Perfekcionismus je někdy třeba potlačit, protože čekání na dokonalost se v byznysu nemusí vyplatit. A firemní právnička by měla být spíše byznysmenka se znalostí práva než specialistka na paragrafy. To a mnohé další zaznělo v jedné ze dvou debat s titulem TOP Byznys Právničky, která se uskutečnila v rámci projektu #Prvních100let v pražské centrále společnosti Vodafone. Zúčastnily se jí Veronika Huml Válová, členka představenstva Trinity Bank, Alica Koblovská, chief legal officer skupiny Arete a Oxana Šnajberg, řídící partnerka ve znalecké kanceláři EqSA. 

---

Každý to zná ze svého života: tou nejtěžší věcí mnohdy bývá rozhodnout se. A což teprve v případě, kdy člověk nerozhoduje jen sám o sobě, ale o záležitosti, která dopadne na mnoho dalších lidí. Firemní právničky by mohly vyprávět, protože jde o jejich denní chleba. Také proto mají své recepty, jak činit obtížná či složitá rozhodnutí. „Mě pomáhá tužka, papír a sepsat si, co se stane, pokud půjdeme touto cestou. Jak to bude vypadat zítra, jak za týden,“ přiblížila svůj přístup Veronika Huml Válová z Trinity Bank. Když má z něčeho velké obavy, pomáhá jí zformování představy o důsledcích v delším časovém horizontu k odlehčení a k uvědomění si, že máloco je tak horké, jak to na první pohled vypadá.

V obtížných situacích jí ulevuje také sport a možnost rozhýbat se, občas je pro ni ale dobrou cestou i jen tak se vybrečet. „Vím, že mě to úplně uklidní. Nedělám to moc často, třeba jednou za půl roku, když je nějaká velká krize a nastane takový ten stav před bouchnutím. Ale když to člověk pustí ven, najednou zase začne svítit sluníčko,“ popsala otevřeně Veronika.

Řeholí podnikového právníka bývá, že rozhodnutí dělá celý den, jak upozornila Alica Koblovská z Arete. Její přístup spočívá v tom, že se snaží vždy co nejlépe vědět, co daná volba znamená a přinese. „Když dělám rozhodnutí a vím, že jsou s ním spojená i negativa, snažím se je transparentně sdělovat, abychom s tím mohli pracovat ve smyslu: jdeme touto cestou, asi nebude úplně ideální, ale víme o tom a jsme na to připraveni,“ řekla Alica. Debatu ale také odlehčila, když poznamenala, že jestli něco umí pomoci v těžkých situacích, je to sport a dobré víno. 

Jsou však i lidé, kterým jde rozhodování vcelku snadno. Řídící partnerka znalecké kanceláře EqSA Oxana Šnajberg sice na jedné straně podléhá perfekcionismu, ale rozhodnutí dělá obvykle srdcem. „Prostě vím, že s tímto klientem chceme pracovat, cítím to a většinou mám tu odvahu, ta mi nikdy nechyběla. Naopak bych někdy křídla rozepínala i šířeji, ale kolegové ve firmě, hlavně muži, mě udržují víc při zemi,“ uvedla.

Dovolit si freestyle

S rozhodováním souvisí sebevědomí a pocit, že je člověk ve své práci dobrý, takže „na to má“. Veronika Huml Válová se musí nutit do toho, aby se sama pochválila. Občas si ale postěžuje doma, když má pocit, že nestíhá nebo něco neudělala ideálně. Povzbuzení se jí pak dostává od manžela, který ji uklidňuje slovy o tom, že zvládá opravdu hodně věcí a je normální, když vše není dokonalé. Sama dospěla k ponaučení, že si musí častěji říkat o pomoc a zároveň se někdy oprostit od zvyku rozhodovat rychle, a naopak se zastavit, věc důkladně promyslet, zeptat se druhých a nechat verdikt na později.

Na druhé straně je někdy nutné trochu ubrat z tlaku na dokonalost. „Kdybychom čekali, až bude vše perfektní, tak se nic nestane, a to říkám já, která trpí, když někdo místo tabulátoru používá mezery,“ uvedla Alica Koblovská. Osobně má také ráda vše v nejlepším pořádku, ale v byznysu je podle ní třeba počítat s tím, že se stanou i chyby a že se věci dolaďují po cestě.

Se snahou o dokonalost bojuje také Oxana Šnajberg. Už od dětství cítila obrovský závazek k rodičům, že musí být perfektní. Když dostala dvojku či trojku, šla domů s brekem, a maminka ji utěšovala, že se přece nic nestalo. „Chci dělat práci dokonale a mít dokonale zarovnané tabulky, dokonalé posudky, nedělat chyby. Je to asi i důvod, proč jsme se jako firma za 15 let dostali tam, kam jsme se dostali, protože pod tímhle vlivem je celý tým. Zároveň vytvářím na sebe i lidi kolem obrovský tlak a s tím musím pracovat. Snažím se zklidnit,“ řekla Oxana.

Právničky? Spíš byznysmenky

Firemní právníci musí pracovat se svými interními klienty z byznysu, a tak velmi záleží, jakými k nim a hlavně k jejich světu mají vztah. Veronika i Alica se shodly, že se cítí spíše jako ženy, které dělají byznys se znalostí práva než jako specialistky na svět paragrafů. „Vnímám to tak silně propojené, že když přemýšlím nad právním věcmi, už je domýšlím do byznysu a nerozděluji svou práci tak, že teď dělám právo a teď zase byznys,“ nastínila svůj přístup Alica. Ryzejší právničinou je advokacie, kterou sama považuje za velmi důležitou a náročnou službu. Na její profesi jí ale baví, že má větší možnost reálně zasahovat do samotného podnikání. 

Když nabírají nové kolegy v právním oddělení Trinity Bank, snaží se je Veronika byznysovým přístupem naočkovat. „My velmi chceme právníky z advokátních kanceláří, kteří jsou zvyklí hodně pracovat, jít do hloubky, mají skvělou expertízu ve všem, co dělají. U nás ale nesmějí zůstat za branou byznysu, například psát dlouhá stanoviska, ale naopak přetavit svou myšlenku do byznysového pohledu,“ přiblížila. Sama stále naráží na to, že se nevyplácí mluvit složitě a dlouhými větami, protože v očích posluchačů se vzápětí zračí nepochopení. Naopak je nutné mluvit stručně, srozumitelně a s jasným závěrem, s čímž mají právníci občas problém.

Vědět tenkrát, co vím dnes

Nejvíce člověka naučí to, čím si prošel. Co kdyby si mohl přát, aby znal jedno životní ponaučení už v počátcích své cesty? „Pro mě by to asi bylo: zklidni se,“ přiznala Oxana Šnajberg. Podobně reagovala Alica Koblovská: „já bych chtěla říct svému mladšímu já: tolik se nestresuj, to bude v pohodě.“ Zároveň se ale zamyslela na tím, že je asi správné, když člověk získává jistotu postupně a na začátku prochází větší nejistotou. Prostě to patří k věci a vybízí to k obezřetnosti a pečlivosti. „Já vůbec nemám co doplnit,“ uzavřela Veronika Huml Válová.