Co mají společného právo a medicína? Jak funguje Rozhodčí soud? A proč si firemní právník nemůže zalézt do vlastního kutlochu? Hosty dalšího dílu podcastu Právničky byly Lenka Schäfer, tajemnice Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Karolina Helebrantová, Head of Legal Services Commercial v T-Mobilu a Patricie Čalová, Senior Associate v advokátní kanceláři Peterka Partners.
Mohlo by se zdát, že šlo o záměr, ale to, že tento díl je tak trochu medicínský, je skutečně náhoda. Že účastnice podcastu medicínu studovaly, nebo o tom uvažovaly, vyplynulo až těsně před natáčením. Tuto tematickou linku nicméně nešlo opomenout. V případě Patricie Čalové mělo být studium medicíny přirozeným pokračováním rodinné tradice. Patricie pochází z lékařské rodiny, a jelikož se její dvě starší sestry vydaly jinou profesní cestou, tak nějak se čekalo, že žezlo převezme Patricie, která s tím také počítala. Nešlo přitom o explicitní tlak, spíše o podprahové očekávání. Jenže člověk míní a Eliška Wagnerová mění... Byla to právě osobnost bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu, která se stala pro Patricii inspirací. „Byla pro mě důkazem, že i v právu se ženy dokážou dostat opravdu vysoko. A celé mi to začalo dávat smysl, protože i v právu může člověk pomáhat lidem, byť jinak než v medicíně. Pak už pro mě byla práva jasnou volbou,“ vzpomíná Patricie Čalová.
Záliba v půtkách
Na dráhu medičky se připravovala také Karolina Helebrantová. V její rodině byly přítomny obě profese – babička byla soudkyní, dědeček z druhé strany profesor medicíny. I Karolínina teta byla lékařkou. „Už na gymnáziu jsem tíhla k medicínským předmětům, biologii a chemii, z obou jsem maturovala a pak jsem šla medicínu studovat. V té době jsem si říkala, že je to pro mě to pravé,“ říká Karolina. Jenže postupem času se začalo ukazovat, že to jediná cesta není. Jednak Karolina během brigády v tehdejším Radiomobilu (předchůdce dnešního T-Mobilu) „přičichla“ k právu, jednak po třech letech studia zjistila, že nejspíš není stavěna na to nést odpovědnost spojenou s lékařskou profesí. „Jde tam o život a došlo mi, že možná nechci zodpovídat za životy, které mi byly svěřeny do rukou. Právo bylo pak přirozeným vyústěním této mé krize,“ přibližuje Karolina.
Lenka Schäfer má z účastnic podcastu k medicíně nejdále, nicméně i ona připouští, že kdyby si měla vybrat jiný obor než právo, medicína by určitě byla ve hře. „Na práci lékaře se mi líbí, že je tam okamžitý feedback. U práva je trochu frustrující, jak dlouho trvá, než se člověk dostane k výsledku,“ sdílí svůj pohled. Do jisté míry je to dáno specifickou rolí, kterou má Rozhodčí soud. „Pozitivní zpětnou vazbu nedostávám často. Ale je to tím, že nevyhledávám strany rozhodčího řízení a neptám se, jak se jim u nás líbilo. Myslím, že bych tím trochu překračovala hranici, kterou bych překročit neměla,“ říká Lenka. V době studií přitom tíhla k přírodovědným oborům, pak ale našla zalíbení v argumentačních půtkách a hledání kompromisů a o dalším směru bylo rozhodnuto.
Nejde říct, že to nejde
Ačkoli Karolina Helebrantová pracuje celou kariéru v témže oddělení, zastřešující organizace za tu dobu změnila opakovaně jméno s tím, jak se měnil vlastník. Sama Karolina tvrdí, že za tu dobu se měnili nejen majitelé, ale totální proměnou prošel celý obor mobilní telefonie. „Jestliže do roku 1999 byli mobilní operátoři jen poskytovatelé hlasových a textových služeb, dnešní portfolio je úplně jiné a na to se nabaluje spousta legislativy, kterou musíme znát. Není to jen regulovaná činnost, zabýváme se třeba i kryptoaktivy a dalšími novými impulzy, a to mě na tom baví,“ přibližuje Karolina. Interního klienta, tedy T-Mobile, ráda považuje za parťáka, jemuž pomáhá najít řešení různých nápadů. „Nejsem ta, která řekne, že to nejde,“ dodává.
Patricie Čalová si svou budoucí právní specializaci hledala relativně dlouho. Již za studií si tak prošla řadou odvětví. „Pracovala jsem na krajském soudu, v právní poradně pro seniory, až jsem se nějak dostala k advokacii, která mě zaujala nejvíc. Líbilo se mi, že na rozdíl třeba od soudu je tam kontakt s klienty, kteří neustále přicházejí s novými podněty,“ pochvaluje si Patricie a dodává, že ve své krátkodobé praxi podnikové právničky s podobným objemem inspirativní práce nepotkala.
Firemní právnička Karolina navazuje, že v právních odděleních korporací obvykle panuje velmi čilý ruch. Občas jí proto chybí útočiště, kde by mohla s rozvahou dumat nad problémy. „Chybí mi takový právnický kutloch, kde bych se mohla zavřít a přemýšlet. Sedíme v open space a musím říct, že je to velká výzva. Ale nemůže to být jinak, protože my jsme ti, kdo také do společnosti přináší nové informace a intenzivně řešíme řadu problémů, teď třeba lavinu předpisů z Evropské unie,“ vysvětluje Karolina Helebrantová.
Dlouho lze z praxe slyšet, že právnické školy nejsou schopny vybavit absolventy měkkými dovednostmi, které jsou potřeba pro výkon právní služby v delikátním prostředí. Jedním z nich je určitě prostředí Rozhodčího soudu. Jak náročné je udržovat tam korektní či přátelské vztahy? „Já jsem se snažila už na fakultě soft skills budovat. Přišlo mi, že i ta právnická fakulta je taková, jakou si ji člověk udělá. Kdybych studovala jen povinné předměty, asi bych souhlasila, že jsem nedostala vše podstatné pro budoucnost. Člověk se nenaučí pořádně psát, ani diskutovat. Mně se podařilo každý rok zapsat skvělý předmět, který mě právě toto učil. Ne ve všem jsem byla úspěšná a dostávala jen pozitivní feedback, ale dnes vím, jak moc to bylo prospěšné. Rozhodci mají podobnou životní zkušenost,“ naznačuje možnou cestu Lenka Schäfer.
Jaké je vracet seniornímu advokátovi z elitní kanceláře posudek s opravami? Nakolik si může právní oddělení „vyskakovat“ vůči svému internímu klientovi? A platí v právních praxích účastnic podcastu teze, že „Ne“ je věta celá? I to se dozvíte v podcastu Právničky
Comentários