Práva vystudovala proto, že chtěla být vzdělanou novinářkou. Advokacie pro ni v profesních počátcích nepředstavovala nic lákavého, v čem by chtěla zakotvit. Nakonec se stala partnerkou a výraznou tváří největší tuzemské advokátní kanceláře Havel & Partners. "Na svém příběhu chci ukázat, že cesty do této branže mohou být spletité a všelijaké," řekla Veronika Dvořáková auditoriu právnických juniorů na akci projektu #PRVNICH100LET.
Svou kariéru započala skutečně jako novinářka, pracovala například v České televizi. Posléze dostala nabídku dělat mluvčí a ředitelku tiskového odboru ministra spravedlnosti. Tehdy vznikl nový občanský zákoník a bylo třeba vysvětlovat změny, které přinesl. Šlo o zajímavou práci, již neodmítla. Vypracovala se na vrchní ředitelku kabinetu ministra, pracovala i pro vládu či OSN. Potom přišel čas mateřské dovolené, po níž ji oslovil její současný zaměstnavatel. "Znala jsem velkou advokacii jen ze seriálů jako Allie McBeallová nebo Suits. Vím, že pro některé lidi je to motivace jít studovat práva a dělat tuto profesi, ale mě děsilo prostředí zákulisních vztahů a debat, které večer pokračovaly po společném odchodu do baru," vzpomínala Veronika Dvořáková. Nechtělo se jí mezi "žraloky a štiky" a měla za to, že ji v Havel & Partners čeká až příliš konkurenční prostředí. Nabídku tedy odmítla.
Nicméně potom přišel ze stejné firmy nový návrh, aby pro ni založila jako dceřinou společnost vzdělávací akademii. Přišlo jí to dostatečně vzdálené advokacii, navíc šlo o zajímavou spolupráci například s autory nového občanského zákoníku. "Vzala jsem to jako projekt, při kterém do advokátní branže malinko nakouknu a až akademii rozběhnu, tak zase zmizím," přiblížila své uvažování Veronika. Ono nakouknutí bylo ovšem osudové. Velmi ji překvapilo pozitivní a přátelské prostředí a týmovost, která je podle ní v této velké advokátní firmě bonusem. Nelze totiž postavit kancelář o stovkách právníků, kteří budou solitéři a půjde jim nejvíc o to, aby za případy a výsledky byli vidět hlavně oni sami. Týmový duch představoval velký rozdíl proti atmosféře v televizi, kde se soupeřilo o minuty na obrazovce. V advokátní kanceláři se naopak setkala s přístupem: jsi dobrá, já taky a když nás bude hodně takových, budeme mít dobré výsledky, bude to velký společný úspěch. "I když se u nás pracuje ve vysokém tempu, vždy se všichni chovali vstřícně a přátelsky. Nakonec mě atmosféra a lidskost prostředí přesvědčily o tom, že jsem se ve svém úsudku pěkně spletla," řekla Veronika. A vyslovila svou první radu právnickým juniorům: snažte se život žít s otevřenou myslí a bez předsudků, protože někdy si zbytečně uzavíráme cesty, které je dobré vyzkoušet.
Další důležitý moment pro ni nastal, když jí chyběl necelý rok do možnosti složit advokátní zkoušky. Šla tehdy za vedením kanceláře s tím, že dokončí koncipienturu, udělá zkoušky a pak bude advokátkou. Reakcí byla otázka, zda není její profesní hodnota jinde, když má deset let praxe v médiích a PR, znají jí soudci a přednáší na justiční akademii. Nedala se odradit. Velkou roli v tom podle ní hrál fakt, že všichni její někdejší spolužáci v té době začínali dělat advokátní či justiční zkoušky. Měla proto pocit, že přichází další profesní milník, a když ho mine, o něco přijde. Nakonec si přiznala, že jí čistá advokacie moc nebaví a dělat zkoušky tedy nemá smysl. Z této zkušenosti vyvodila pro začínající právníky druhou radu: nenechte se ovlivňovat tlakem okolí nebo vlastním pocitem, že něco musíte udělat, protože "se to má".
V Havel & Partners vybudovala úspěšný marketingový a PR tým a postupně si budovala kompetenci v mediálním právu a řešení potenciálních sporů klientů s médii s cílem předcházet soudním přím. Dnes tato kancelář poskytuje v rámci právního poradenství u velkých kauz i mediální a PR podporu, protože právní a mediální strategii je často třeba tvořit zároveň. Veroničina třetí rada právnickým juniorům proto zněla: specializujte se, je to způsob, jak se profilovat a zaujmout jak klienty, tak potenciální zaměstnavatele. V této souvislosti podotkla, že většina seberozvojových knih i koučů lidem radí, aby hlavně dělali to, co je baví a pro co mají vášeň. Když ovšem právník dělá generální praxi, málokdy se něco takového povede.
Své vystoupení pak Veronika Dvořáková uzavřela poslední radou: žijte život, jaký chcete žít, protože spokojení, šťastní a vyrovnaní lidé jsou nakonec ti, kteří odvádějí tu nejlepší práci.