top of page

Advokacie nemusí být přestupní stanice, říká Adéla Krbcová z Peterka & Partners

Budoucnost advokacie vidí Adéla Krbcová poměrně optimisticky, což může být u advokátky trochu zvláštní. Tento právnický stav má totiž v popisu práce hledat rizika, a tak hledí na svět spíše s pesimismem. Důvody ke skepsi by se našly i v případě zájmu mladých právníků o advokátní kariéru. Partnerka a ředitelka české pobočky kanceláře Peterka & Partners se proto na akci projektu #PRVNICH100LET věnované právnickým "juniorům" zaměřila na vyvracení mýtů, které je mohou od této profesní cesty odrazovat.



Inspirovat se nechala průzkumem mezi americkými absolventy a právními "koncipienty", který ukázal, že generace Z se spíše vyhýbá práci ve velkých advokátních firmách. Důvody jsou přitom podle ní plus mínus stejné jako ty, které mohou tvořit bariéru pro potenciální zájemce v Česku. Prvním je představa, že člověk přijde o všechen volný čas a život obětuje jen práci, což dnešní mladou generaci neláká. "Já si myslím, že se situace se hodně změnila, možná se stále mění a možná pomohla i pandemie covidu. Jeden z výdobytků je, že jsme zjistili, že to jde i jinak, že nemusíme každé ráno přijít, zasednout za počítače a jet od nevidím do nevidím, ale že můžeme pracovat i na dálku," uvedla Adéla Krbcová. Pochopili to podle ní i klienti, minimálně ti evropští. V zámoří to možná ještě tak úplně trend není, ale v Evropě už i od klientů přicházejí zprávy s podpisy ve smyslu: končíme v šest hodin a neočekáváme, že nám budete odpovídat ještě v deset večer. Spousta advokátních kanceláří na trhu proto vzala za své, že vyváženost mezi pracovním a nepracovním životem je pro lidi zásadní. "U nás v kanceláři je velká většina kolegů přítomna mezi devátou ráno a šestou odpolední. Na základě dohody mohou pracovat i z domova, ale nemáme přesně dáno, zda to budou dva dny v týdnu ani že to nesmí být v pondělí a v pátek," přiblížila praxi kanceláře, kterou Adéla vede.


Druhým důvodem nechuti mladých je zažitý pohled na advokacii jako na poměrně sexistické prostředí. "Situace v Česku se hodně mění. Ženy se dostávají do pozic středního managementu, vedoucích advokátek, vedoucích týmů a partnerek," zmínila dáma, která je sama vysoce postavenou manažerkou v právnické firmě. V samotných Spojených státech je podle ní bohužel situace jiná, příliš se neposouvá k lepšímu a do partnerských pozic ve velkých právních firmách se tam dostává méně než 30 procent žen. Česko si přitom stojí relativně dobře i proti západní Evropě, kde advokátky nad skleničkou vína přiznávají, že probojovat se do vedoucích pozic je tam těžší. Američanky pak prý bývají přímo překvapeny, kam až se v tuzemsku žena může vypracovat. "Americká advokacie ještě není na ženy připravena," citovala Adéla Krbcová jednu kolegyni z USA. Zároveň zdůraznila, že nelze hovořit jen o genderové vyváženosti, ale o zapojení všech možných skupin do advokátní profese, kterou to bude posouvat dále.


Třetím a posledním mýtem, který vyvracela, byl postoj řady amerických kandidátů právnického stavu, kteří vidí advokacii jen jako přestupní stanici k jiné práci. To může být opět problém i v Česku, kde se absolventům právnické fakulty otevírá poměrně široká škála působnosti. Protože advokacie je vnímána jako konzervativní, uzavřená a těžkopádná, spousta jich raději volí kariéru podnikových právníků, chtějí do dynamického prostředí startupů nebo do státní správy, která zase nabízí rovnováhu mezi profesním a pracovním životem. "Chtěla bych zdůraznit, že i toto má řešení v rámci advokacie. My například nabízíme ve spolupráci s klienty kolegům a kolegyním možnost tzv. embeddingu. Když klient potřebuje suplovat část svého in-house oddělení a současně se nechce vzdát externího poradenství s vyšší mírou odpovědnosti, my vybereme kolegu, kolegyni, kteří se věnují pouze tomuto klientovi a zajišťují mu veškerý právní servis," přiblížila. Dotyčný si tak roli firemního právníka může vyzkoušet i v rámci advokacie.

Comentários


bottom of page