„I na Slovensku se ženy dostávají do popředí. Doba se mění a synonymem úspěchu již není jen muž v obleku,“ říká šéfredaktorka slovenské mutace magazínu Forbes Lucia Okšová. Jak se jí daří tuto vizi na stránkách časopisu naplňovat a jak vnímá svůj vlastní kariérní úspěch?
Přestože do „paradigmatu úspěchu“ se již vejde pestřejší paleta, než jsou jen muži v oblecích, i Lucia naráží na rezidua tradičního vidění světa, a to i v myslích úspěšných žen. „Snažíme se rozšířit to, jak je možné vnímat úspěch, a když oslovujeme podnikatelky, inspirativní lídryně, vědkyně a další ženy, často se setkáme s odpovědí ´já ne´, nebo ´ještě ne, uvidíme, jak to půjde´ a podobně. Nejspíš to vnímají tak, jako by se vystavily určitému riziku, že budou vnímané jako ženy s majetkovým statusem a může se jim to nějak vymstít. Třeba by se mohly stát terčem nenávistných komentářů na sociálních sítích nebo za nimi nedej bože začnou chodit novináři,“ hledá důvody této zdrženlivosti Lucia.
V této souvislosti zmiňuje zajímavý detail, že je rozdíl mezi ženami, které svůj byznys vybudovaly, a těmi, které majetek zdědily. U dědiček je ještě větší opatrnost a důraz na ochranu soukromí. „Naopak když s žádostí o rozhovor oslovíme muže, málokdy váhají,“ dodává.
Mám na to?
Jak se sama Lucia Okšová vyrovnala s nejistotou a trémou spojenou s odpovědnou funkci šéfredaktorky, kterou převzala před několika měsíci? Jako čerstvá maminka musela zvažovat řadu okolností. „Kladli jsme si doma mnoho otázek, jak to budeme stíhat. Manžel stopnul vlastní kariéru a šel na rodičovskou dovolenou. Něco mi říkalo, že není co řešit, že vidím milion způsobů, jak vést časopis a že dostanu příležitost to dělat, nejen něco radit zboku. Ale jistě tam byly i pochybnosti, protože má představa úspěšné ženy byla taková, že ten úspěch má být extrémně zasloužený, vydřený po mnoha letech. Vedla jsem sice řadu obálkových rozhovorů, včetně rozhovoru s prezidentkou Čaputovou, byla jsem dvakrát v New Yorku na setkání s mateřským Forbesem, ale přesto jsem si nebyla jistá, zda v 29 letech mohu přijmout šéfredaktorskou pozici,“ přiznává. K souhlasu s nabídkou ji nakonec přesvědčila podpora okolí.
Její vize vést časopis způsobem, který uplatňuje trochu jiný pohled na úspěch než ten dosavadní, se již daří realizovat. „Od začátku roku jsme měli na obálce dvě ženy, zatímco v minulosti byly roky, kdy nebyla ani jedna,“ říká. Zároveň je magazín pod jejím vedením podepsán pod velkými akcemi. „Máme za sebou Women Summit, jehož se účastnilo 550 žen z byznysu, sportu a lifestylu, pořádali jsme i Forbes Business Fest s třemi tisíci účastníků,“ vypočítává náročné aktivity.
Už nevyhořet
Vlastnost často spojovaná s ženskými manažerkami, která je obvykle považována za jistou slabinu, je potřeba být oblíbená. Toho se Lucia Okšová zbavila. „Před půlrokem bych řekla, že moje velká touha je být oblíbená. Ale pokud dělám změny, které mohou některým lidem být nepříjemné, už nezáleží na tom, zda jsem oblíbená, ale na tom, zda máme výsledky a zároveň si u toho udržíme dobré vztahy. Nemusím být oblíbená, ale mohu být férová, mohu být vhodným lídrem, který umožňuje ostatním růst,“ vysvětluje svůj pohled.
Jelikož na svém předchozím mediálním působišti Lucia prošla vyhořením, začala na toto dříve tabuizované téma upozorňovat a varovat před ním. Spolu s Zuzanou Šifra Matuščákovou je spoluautorkou úspěšné knihy Nevyhoření, v níž prezentuje i svůj osobní příběh. Publikaci doprovázela série diskuzí, při nichž autorky šířily osvětu kolem syndromu vyhoření. „Následovaly workshopy ve firmách, spolupráce s psychology, loni se na toto téma konala konference se 400 účastníky, letos očekáváme již 700 účastníků. Zuzana k tomu má i úspěšný podcast, takže z takového jednoho malého vyhoření se stalo větší hnutí, jehož smyslem je ukázat vyhoření jako závažnou věc, která je ale součástí života,“ říká Lucia Okšová. Kvůli nabídce vést Forbes už se ale tomuto osvětovému hnutí nevěnuje na denní bázi, nicméně stále ho pomáhá posouvat vpřed například prostřednictvím brainstormingů nebo jiných forem spolupráce.
Comments